Přátelé, kamarádi,
Děkujeme všem, co se jakkoli podíleli od začátku na Karkulkách. Ať to bylo v jakékoli rovině. Ať po technické stránce, úpravách jejího vzhledu, revizí a „papírové války“, která stála také hodně úsilí. Od počátku bylo jasné, že na „klasickou opravu v dílnách nemáme“. Zadat jako zakázku, třeba mít i za týden hotovo, kdoví? Věděl jsem, že cesta ke zprovoznění nebude vůbec jednoduchá. Již na počátku jsem slyšel ironické „Karkule, tak to si užijete, dejte to do dílen, na to fakt technicky nemáte natož praxi“. Co teď. Nastartujete mašinu a zjistíte, že tady cosi teče, tam praskla trubička, proč fučí tohle, tady něco asi dře… Co s tím? Sčítáte lidi, projíždíte kontakty, kdo by mohl pomoci, kdo by poradil a tak. Počítáte finance a znáte to.. dej to do dílen a pak chodí faktura a více práce a zjistíte, že mašina je rozebraná, nehnulo se ani kolo a už dlužíte půl mega. Sedíme, řešíme a říkáme, pokusíme se. Je to přeci výzva. Přes plány, které jsme na počátku května měli, víme už teď, že jsme stihli díky náročnostem oprav na Karkulkách a vůbec všemu tomu martyriu kolem, tak ze třetiny. A výsledek byl stále nejistý. Ještě před 14 dny jsme řešili, zda vůbec bude fakticky T444.0294 nakonec živá. Přesto se povedlo jí oživit. Ve čtvrtek 5. listopadu se fakticky rozhodlo, že mašina bude jako první. Oprava se zdařila. Ale předbíhám.. U každé takové věci, je mít správnou partu lidí, která to dělá s nadšením pro věc. Řekl bych, že od počátku celého tohoto „projektu“ Karkulky se na nás usmálo v mnoha věcech štěstí a i náhoda.