Začneme teď z jiného, trošku pohádkového soudku. Byla jednou jedna stanice a ta stanice, nebyla ledajaká. Postupem modernizace tratí se právě z této stanice stal kolem Hradce a širokého okolí takový malý provozní skanzen. Stanička v lesích s krásnými ramenovými návěstidly a mechanickými závorami. Poslední roky to byla mekka všech fotografů a kdo byl z větší dálky, kromě „Bezpráví“ navštívil i tohle krásné nádražíčko. Bohužel opět zde zasáhla vyšší moc a tato stanice prošla modernizací. Dnes zbyly jen vzpomínky na krásný zvuk zvonkohry, který se linul lesem, když se stahovaly závory a pak klasické zarachocení, když se zdvihalo rameno či klesalo na mechanickém návěstidle. To vše je dnes už minulost. Ovšem přeci jen něco z tohoto krásného nádraží zbylo. I přesto, že Černokněžník Zababa měl zájem, aby nezbylo nic, pan Blahoš a jeho přátelé přimhouřili očko a tak se nám podařilo něco z tohoto pověstného nádražíčka získat do sbírky.
Děkujeme tímto všem, kteří se zasloužiil o to, aby tato návěstidla neskončila ve šrotu, ale zůstala jako živá připomínka na krásné romantické a útulné nádražíčko kdesi v lesích.
A jen dodám, že tato návěstidla byla vůbec úplně prvním exponátem a počinem, našeho budoucího spolku. A jsem velmi rád, že náš první krůček byla právě tato návěstidla.
