- Výrobce TSM Martin
- Rok výroby: 1966
- Výrobní číslo: 41 – 00216
- Současné číslo vozidla: 92 54 725 298 – 4
- Rekonstrukce odebrání PG500: LD České Budějovice r. 1974
- Přezdívka: Karkulka, Líza
- Fotogalerie
Technické údaje:
- Maximální rychlost: 70 km/h (nebo 35 km/h v posunovacím režimu)
- Služební hmotnost: 56,6 t
- Typ spalovacího motoru: K 12 V 170 DR
- Zdvih: 190 mm
- Otáčky volnoběžné: 650 ot.min-1
- Otáčky jmenovité: 1 400 ot.min-1
- Pořadí vstřiku: 1-12-5-8-3-10-6-7-2-11-4-9
- Zásoba paliva: 1 500 l
- Vodní hospodářství: 400 l
- Olejové hospodářství: 110 l
- Olej v převodovce: 250 l
- Výkon kompresoru: 120 m3/hod
- Přenos výkonu: hydrodynamický
- Maximální tažná síla: 158 kN
- Trvalý výkon SM: 515 kW
- Vrtání: 170 mm
- Uspořádání pojezdu: B’B‘
- Délka přes nárazníky: 13 340 mm
- Délka rámu: 12 100 mm
- Vzdálenost středů podvozků: 7 200 mm
- Rozvor podvozku 2 400 mm
Podrobné informace o této řadě se dočtete zde.
Jak to všechno začalo:
I přesto, že naše formace funguje tak krátký čas, lze říci, že opravdu vše je o velkých náhodách a štěstí. V tomto případě se na nás usmálo dvojnásob. Doslova! Jak vlastně začít? Už v době převozu prvních vozidel, jsme řešili, že nemáme vlastní hnací kolejové vozidlo. Je faktem, že nějaké zkušenosti s vozidly za ta léta máme, ale vlastní vozidlo nám poněkud stále scházelo. Shodou několika náhod a formou dobré spolupráce nám domluvil jeden náš kolega exkurzi do teplárny v Černožicích, kde stály dvě Karkulky. Vlečku již po dva roky úspěšně obsluhovalo ČD Cargo a tak Karkulky nebyly využívané. Kolega, se kterým jsme se seznámili, nám hned na prvním setkání sdělil památnou větu: „Kluci, Vaše činnost se mi velmi líbí a já vám ty Karkulky domluvím“. Celé se nám to zdálo jako Sci-Fi, už i proto, že víme kolik „nápadníků“ o ruku Karkulek žádalo. Ovšem marně. Po první prohlídce, která nám byla umožněna, jsme se takřka zamilovali. Samozřejmě vzdáleni snu, ale vlastně již tak blízko. Příští setkání s Karkulkami bylo již jasné. Konec tanečků a námluv, vše bylo smluvně zpečetěno a zbývalo jen dodat potřebné materiály pro Drážní Úřad. Ale samozřejmě tím vše vlastně začalo.
Co ovšem předcházelo tomu mezidobí od první schůzky po podpis smlouvy?
Věděli jsme, že jiná šance na odkup takových skvostů již nebude. CHV po změně vedení pomalu, ale jistě ustupuje také z dříve nabízených vozidel do soukromého sektoru, takže námi dříve zamýšlená T444.0247 se rozplynula jak dým a tak nebylo vůbec nad čím polemizovat. Prostě i přes stav mašinek jsme si řekli: jdeme do toho, ať se děje, co se děje! Již dříve jsme slýchali názor, že „stosedmdesátkovej motor“ s kolama si může koupit jedině úchyl, navíc s hydraulickým přenosem à la ČKD, tedy TSM. Ale vzhledem k tomu, že Karkulky kolem Třebové, Chocně, Pardubic, Chrudimi i Hradce, byly jako doma, nebylo co řešit.
Co je hlavním cílem s mašinkami?
Navrátit je na tyto lokálky a občas uspořádat nějakou tu jízdu. Občas vypomoci našim kamarádům, kteří nám přátelsky pomohli, když jsme ještě my neměli na dvorečku svojí mašinku. Obě Karkulky v současné chvíli prodělávají ozdravnou kůru. Jak jsme již psali v minulých článcích, je naším cílem se zabývat převážně speciálními vozidly, popř. technickými prostředky pro práce s železniční infrastrukturou. A takový Bauzug, jak se dříve přezdívalo pracovním vlakům, v čele s Karkulkou by přece byl hezký počin. Tak třeba jednou se to povede.
Naše Líza (jak se T444.0298 přezdívalo za dob, kdy „kotelna“ jela na plné obrátky) se má k životu o něco více. Po třech měsících intenzivní práce a péče, jsme jí prozkoušeli v cca 6 hodinovém nepřetržitém posunu a obstála na výbornou. Přesto jsou před námi poslední legislativní kroky, než se mašinka vydá na svou první cestu. V pátrání po minulosti těchto mašinek, jsme zjistili, že od odkupu mašinek „na kotelnu“, se kromě jedné jízdy na opravu nikdy ven mimo vlečku nepodívaly. Takže se jedná o neokoukané mašinky.
A co lak? Jak budou vypadat?
Vzhledem k investicím do samotného nákupu, zprovoznění a legislativního splnění všech požadavků pro provoz na síti SŽ, (tedy i nákup vysílaček s možností GSM-R), jsme lakování odložili na pozdější dobu. Dalším hlediskem bylo to, že mašinky krátce před odstavením prošly renovací laku. A vzhledem k tomu, že takto mašinky skoro nikdo nezná (i my jsme byli na první prohlídce velmi překvapení, v jakém nátěru jsou), rozhodli jsme se hned po první prohlídce, že je takto necháme minimálně rok jezdit.
